Velká kunratická

Tento pražský závod vznikl v roce 1934 jako klubový závod Vysokoškolského sportu Praha konaný na ukončení sezóny. Vznik Velké Kunratické úzce souvisel se studentským prostředím ve Strakově akademii kde bylo i hřiště VS. Závod byl intimním klubovým podnikem, začínajícím během, pokračující fotbalem a posezením v zahradě restaurace Ve Mlýně. Účastnili se jej z počátku jen členové klubu a pozvaní hosté.

Trať s řadou přírodních překážek byla s velkou dávkou studentského humoru vybrána tak aby se lišila od tehdy pořádaných přespolních běhů a aby umožňovala soupeření vyznavačů různých atletických disciplín i různých sporů. Záběru pomohla i příroda, když pro první část závodu připravila řadu terénních překážek a záludností a když po druhé části trati naopak vynechala a tak umožňuje rychlý běh. Závod byl zpočátku téměř výhradně mužskou záležitostí. Kategorie běžců byly voleny podle disciplín, sporů a někdy i podle zaměstnání, závodníci používali velmi pestré dresy. Podobně byly sestavovány i výsledky. Počet závodníků byl malý - do desátého ročníku nedosahoval padesátky, základnou závodu byl kunratický mlýn, kde se závodníci svlékali a kde byly vyhlašovány výsledky, organizace závodu byla jednoduchá.

Se stoupajícím počtem účastníků přestával vyhovovat tradiční způsob práce rozhodčích. Pomohla iniciativa několika vyznavačů závodu v čele s dr. Dvořákem z jejichž popudu vznikl v roce 1972 organizační výbor při TJ Spartak Praha 4, složený z organizátorů a rozhodčích z jednoty i dalších složek. Zapojili se i učitelé a studenti z Fakulty tělesné výchovy a sportů UK. S rostoucím počtem závodníků byl v roce 1980 rozdělen závod na dvě samostatné části, se startem a cílem u altánu a se startem a cílem u lávky, a současně vznikla i nová trať žen a všechny tratě dostaly podobný náročný charakter jako trať hlavní kategorie.

Příslib záštity předsedy MOV pro 50. ročník při návštěvě 48. ročníku vedl k pečlivé přípravě která trvala 2 roky. Její součástí byl i přechod na start po trojicích vyzkoušený v 49. ročníku. K závodu byla vydána ročenka a pamětní medaile které veteránům předával předseda MOV J.A. Samaranch. Závod s rekordním počtem 9128 účastníků proběhl v upraveném a vyzdobeném prostoru v slavnostní atmosféře a přes mimořádně velkou účast se zachováním regulérnosti závodu i jeho tradičních hodnot. Počet účastníků v 50. a 51. ročníku již značně překročil možnosti přírodního prostředí i prostoru závodu a působil problémy orgánům pečujícím o ochranu přírody i pořadatelům. Po řadě jednání se zvažováním různých možností včetně změny lokality nebo trasy závodu se dospělo k řešení s omezením počtu běžců běžících přes Hrádek na 3 500 a s dalšími podmínkami pro konání závodu v chráněném území v roce 1985 a dalších letech.

Závod i pořadatelé se tomu přizpůsobili, vznikla nová trať dorostenců mimo Hrádek, tratě a přístupné prostory se počaly vymezovat provazy a pod. Péče o ochranu přírodního prostředí se stala nedílnou součástí pořádní závodu. Tak se konalo celkem sedm ročníků v pěti překračoval ještě počet účastníků stále pět tisíc v roce 1990 a 1991 se v 57. a 58. ročníku počet účastníků již značně poklesl.

Od 61. ročníku převzal účast na grafické úpravě tiskovin Petr Ďoubalík a jeho pajďuláci provázeli několik let rozpis i výsledky. Počaly se dávat vítězům i peněžité ceny. V 62. ročníku v roce 1995 došlo k větší změně ve sponzorování závodu. Po Sazce a řadě menších sponzorů přišla firma Knoll a v dalším ročníku i Nike a ovlivnili pořádání svými aktivitami, firma Knoll diagnostickým centrem a tiskovými konferencemi, firma Nike ovlivněním grafické úpravy tiskovin i presentací svého zboží, plůtky s transparenty v 68. ročníku bránou u hlavního startu a cíle a pod. Prostory na hrázi rybníka se zcela zaplňovaly různými dalšími stánky.

Před 65. ročníkem v roce 1997 byl dán poprvé souhlas k pořádání závodu na pět let, limity počtu byly stanoveny na 1 450 běžců přes Hrádek a 3 000 celkem, což stabilizovalo podmínky pořádání závodu na delší dobu. V té době však již zájem o účast znovu vzrůstal, startovní čísla pro hl. kategorii bal vyčerpána již při přihláškách na Děkance a v 67. ročníku se po devíti letech přiblížil celkový počet účastníků třem tisícům.

Se stoupajícím počtem starších závodníků byly v 65. ročníku zařazeny věkové kategorie mužů přes 70 a žen přes 50 let a kategorie veteránek VK. Běžících veteránů VK stále přibývá v 69. ročníku jich bylo 326 což je 22,5% celkového počtu běžců na trati mužů, ale méně než se předpokládalo. V průběhu let se změnila skladba vítězů závodu. Po tom co dlouhá léta převládali na předních místech atleti se začali v posledních letech uplatňovat též orientační běžci, rekord Vlastimila Zwiefelhofera z roku 1979 je však stále nedostižitelný.

69. ročník byl mimořádný nepříznivými přírodními podmínkami. Srpnová povodeň zaplavila a rozmáčela celé údolí a způsobila pád několika velkých stromů. Další deště pak rozmáčení podpořily. Projevilo se to v celém údolí nejvíce však u hlavního startu a prvního přeskoku potoka. Situaci pomohly zlepšit 3 brigády pořadatelů s odvodněním prostoru a navezením kůry, přesto byl tento úsek velmi nepříjemný a spolu s dalšími podobnými přispěl k neobvykle špatným časům v hl. kategorii. V tomto ročníku získala Velká kunratická dalšího partnera - Triatlon Praha s.r.o. se zkušenostmi s pořádáním velkých závodů.

Přírodní prostředí kunratického lesa je již celkově velmi zatěžováno a závod přece jen toto zatížení dále zvětšuje. Proto se dnes nelze již vrátit k masovosti z 80. let. Nedovoluje to po některých majetkových změnách již ani prostor závodu. Je třeba naopak hledat a dodržovat všechna opatření omezující negativní působení závodu na přírodní prostředí. To se dosud pořadatelům ve spolupráci s účastníky závodu dařilo a proto v povolení závodu na dalších pět let souhlasil povolující orgán s úpravou limitů na 1 750 běžců přes hrádek a 3 400 celkem. Dává to dobré podmínky pro další existenci závodu a je třeba si toho vážit a podmínky povolení pečlivě dodržovat.

www.velkakunraticka.cz